Výtvarné projektivní metody
Projektivní metody jsou značně významnou kategorií v oblasti diagnostiky. Jsou vyuţívány hned v několika oborech. Administrace projektivních metod je snadná, témata jsou přijímána pozitivně a informace získané touto cestou jsou většinou zásadní a okamţitě trvale zachycené v čase. O zavedení pojmu projekce se do oboru psychologie zaslouţil v roce 1894 Sigmund Freud. Dnes uţ i mladé obory jako speciální pedagogika – či teprve vyvíjející se obor arteterapie také hojně tyto moţnosti diagnostiky vyuţívají. Kresba můţe signalizovat způsob emočního proţívání, způsob myšlení i aktuální emoční ladění. Kresba můţe projektovat představy i zkušenosti daného dítěte, které značně ovlivňují jeho ţivot. Hodnotit můţeme také inteligenci a sociální oblast zkoumaného jedince (Vágnerová, 2009).
„Dětská kresba je jedním z nejvhodnějších přístupů k poznání osobnosti dítěte“ (Roseline, D. 2001, str. 18).
V kresbě se odrážejí různé psychické procesy, kognitivní přístup ke ztvárnění tématu, celková úroveň jemné motoriky a senzomotorické koordinace, schopnost vizuální percepce. Projevuje se v ní typ temperamentu i emoční prožívání. V tematické kresbě můžeme zjistit i způsob osobního a individuálního nazírání s postojem k určité skutečnosti, např. rodinným vztahům či sebepojetí. (Vágnerová, 2009)
Test postavy (DAP)
První zkoušku lidské postavy vytvořila v roce 1926 F. Goodenoughová, která vychází hlavně z obecného principu vývoje. Vývoj kresby je spojen s postupným vývojem dítěte. V roce 1963 se test dočkal revidování od D.B. Harrisna. Tento test vyšel pod názvem Goodenough – Harris Drawing Test. Harris se zaměřil zejména na projektování reality a hodnocení kognitivního vývoje. V roce 1982 vznikla i česká verze tohoto testu. Test je určen pro děti od 3,5 do 11 let. Poslední verze testu lidské postavy nese název Draw A Person: A Quantitative Scoring System (DAP). Autorem je J. A. Naglieri (1988). Kresba je hodnocena podle 14 kritérií (např. nohy, oči, oblečení apod.) Hodnotí se přítomnost, proporce i kvalita daných částí postavy. Hodnocení obsahuje celkem 64 položek. Kresba neslouží jako samostatný test inteligence. Ke zhodnocení musíme vytvořit baterii testů a dané interpretace si následně ověřit – či vyvrátit. (Vágnerová, 2009)
Test stromu (Der Baumtest)
Nejznámějším autorem této projektivní metody je K. Koch (1949), který vydal test pod názvem Der Baumtest. Základem celé metody je přístup, ţe kresba stromu je symbolickým ztvárnění sebe sama. Často se projektuje neuvědomovaná a nevědomá představa o sobě a svém postoji k vnějšímu světu. K této projektivní metodě udělal v roce 1998 Z. Altman manuál, který aktualizoval na základě svých zkušeností a hodnotících principů U. Avé – Lallemanové a K. Kocha. Test stromu se zaměřuje na různé složky osobnosti a jejich dynamiku. Může dojít k diagnostice některé osobnostní vlastnosti (introverze, extroverze), způsoby emočního prožívání a reagování, globální postoj ke světu, hodnotám i k sobě samému. Hlavní výhodou je možnost odhalení nevědomé stránky osobnosti i silně potlačených částí osobnosti. Instrukcí pro tento test je věta „Nakresli strom, jaký chceš, jak nejlépe umíš, ale neměl by to být jehličnatý strom nebo palma.“ (Vágnerová, 2009)
Test domu
Kresba domu vypovídá několik informací o osobnosti a charakteru jedince. Má v sobě symboly jako přístřeší, rodinné teplo, otevření vnějšímu světu, atd. Každý dům se podobá člověku, je antropomorfní. Stavba má obličej, oči, ústa, uši, funkce a dokonce i duši. Důležitý je nejen dům a všechny jeho části, ale i okolí do kterého je dům zasazen. Je velký rozdíl mezi domem bez dveří, domem s otevřenými vraty i stavbou s cestou, která vede rovnou k domečku. (Roselino D., 2001)
